Poděkování
Teď, když už jsem dopsala svůj velký projekt, nad kterým jsem trávila každou volnou chvilku po škole a o prázdninách se hodí poděkovat těm, kteří mě v tom podporovali.
- Honey, která mi pomáhala s psaním první verze, ze které se zachoval pouze Erenův příchod na Planinu vlků a dál mi radila
- Tinny, která mě donutila přepsat až moc podrobný začátek, kontrolovala všechny chyby a měnila to, co neznělo dobře, do skvělé finální podoby
- Báře, která mi všechno komentuje kladně – i když nechci – a tím mi pořád dodává odvahu napsat další části a jistotu, že to, co píšu bude alespoň pro okruh blízkých přátel a rodiny zajímavé
- Vědmě Tetce Etutce ^^, která mě dlouze a trpělivě učí kreslit mangu a představuje mi pořád nová anime, za to, že díky ní jsem mohla sama nakreslit obálku – i když ne moc pěkně – aniž bych moc šílela z toho, jak se to nepovedlo
- Limetce, za její názor na mou 3. verzi obálky a taky za hodnocení mých povídek a yaoi a shounen-ai scén. Za to, že mě do animefestu neměla ráda, tím pádem se po něm mohla stát mou skvělou kamarádkou.
- Mému malému Neootaku Lukášovi (Julii), za to, že mi pomohl přežít tu nezáživnou část tábora a dodal mi spoustu inspirace
- Romeovi, za to, že jsem s ním mohla na táboře spolumlčet a tím jsem dostala spoustu času na hledání inspirace a vymýšlení nových kapitol a hlavně na přemýšlení
- Monice, která s Honey přišla na to, že je mrož a tím mě inspirovala k napsání kapitoly „Sousoší“, což mi zvedlo náladu, protože jsem uvěřila tomu, že to opravdu funguje
- Ergí – našemu slimáčkovi ^_^ – za to, že za námi přijela na tábor až z Prahy a za to, že byla tak oddaná kamarádka v době, kdy jsme se osobně ještě neznaly, a ještě oddanější po tom co jsme se viděly podruhé a taky za to, že si se mnou psala v básničkách a za to, že mi dodává energii a sílu do života
- mámě, která, i když taky komentuje kladně, mě pořád povzbuzuje a občas se odváží i ke kritice, tak jí chci tímto vzkázat: „Mami, já tě neukousnu, když občas řekneš co je na mém dílku špatně. ^_^“ a taky za to, že se mnou chce jet do Japonska
- anari-kunovi, který mě podporuje a drží už tím, že vůbec existuje a můžu mu vylít srdíčko a svěřit se mu se vším
- mému bráškovi Ari-kunovi, za to, že mě vždy vytáhne z depky a je vždy se mnou, když ho potřebuju (pokud zrovna není s Anežkou ^^)
- foundíkovi za to, že mě donutil zjistit si, jaký je rozdíl mezi psychiatrem a psychologem, čímž jsem zjistila, že jsem mu vlastně dělala psychologa. Za to, že jsem mohla napsat povídku jen pro něj, aby byl veselejší. Chci mu moc poděkovat, protože právě díky němu jsem si po několika týdnech znovu sedla k počítači a začala psát. ^^
- DUPovi, za jeho gramatické i slohové úpravy a za to, že mi říká Nikit ^^
- Osrikovi, za jeho sexistickou náturu. Dal mi hodně inspirace do některých částí. Taky za jeho ochráncovství a za to, že se se mnou jen tak baví, čímž mi hrozně pomáhá. Za to, že mě vzal na stěnu, kde jsem našla dokonce pohybovou činnost, která mě baví. Za jeho ochotu poslouchat mě, i když mluvím o yaoi a za ta to, že ve mně věří. A moc děkuju, že mi dal téma na úvahu ^^
- a především Antic cafe – i když vím, že k nim se to nedostane, tak aspoň pro klid mé duše - , protože kdyby nebyli oni a jejich hudba, nebyly by ani moje povídky a povídko-knížky. A pro Boua: „Vrať se, protože bez tebe Antic Cafe není Antic cafe. Chápu, že chceš udělat školu, ale pak se prosím vrať. Antic Cafe znám sice jen krátce, ale i tak mi tam moc chybíš a je mi smutno, že tam nejsi. :(“
- A tak bych vám chtěla moc poděkovat za vaši podporu. ^^
Gomenasai, jestli jsem na někoho zapomněla. Tak radši:
ARIGATOU VŠEM! :):):)
Kira ®