„Obchodníci jsou tady!!“, do malé elfské vesničky zvané Valeyd, vběhl z hlavní silnice mladý chlapec oblečený v bílé, lněné košili a krátkých, kožených kalhotách.
Vesnice byla od ostatních elfských měst oddělena hustým lesem, a proto byli její obyvatelé závislí na tom, co sklidili a co jim dovezli obchodníci z hlavního města Collefat.
Chlapec, celý udýchaný, zastavil uprostřed náměstíčka, zatímco ostatní vycházeli ze svých, stromy obrostlých, domů, aby si mohli od obchodníků nakoupit ovoce a zeleninu na několik měsíců dopředu, nové knihy, šaty a další potřebné věci.
„Zdravím, Erene.“, pozdravil chlapce jeden z obchodníků vezoucích potraviny. „Jako vždy?“
Eren přikývl. Muž se usmál a naložil mu plnou náruč ovoce. Eren poděkoval a lehce prohnutý pod váhou jídla odešel domů ke své matce.
Už měl jen ji. Otec a bratr mu zemřeli během dlouhé války s melinary. Avšak i jeho matka, Mlaru, byla těžce nemocná, přestože její krása nezmizela.
Eren odložil jídlo na stůl a přešel k její posteli. Vyměnil jí mokrý hadřík na čele a sledoval jak se jí hrudník zvedá s každým mělkým nádechem. Vypadala, jako kdyby jen spala, ale on věděl, že to tak není. Přesto byl vděčný za každý okamžik strávený s ní, protože v těchto dobách hrozilo, že znovu začne válka. Bylo štěstí, že obchodníci dorazili jen s několika týdenním zpožděním.
Každý byl rád za své malé políčko, přinášející alespoň trochu potravy. Sám živit nemocného by bylo pro mnohé z obyvatelů Valeydu neúnosné. Ale Eren to zvládal. Přestože trávil dlouhé hodiny pěstováním zeleniny a neměl téměř žádné přátele, nelitoval toho. Miloval svou matku a byl ochotný udělat cokoli, aby byla ještě chvíli s ním.
„Erene….“, zašeptala z postele. Chlapec sebou cuknul, když ho její hlas vytrhl z myšlenek.
„Spi…. Všechno bude v pořádku, ale musíš spát…. Nemáš dost síly…. Musíš odpočívat.“, věnoval jí úsměv plný naděje a lásky, sevřel jí ruku v dlaních.
Mlaru mu úsměv opětovala, ale na tváři se jí objevil spíš bolestný úšklebek. „Mám tě ráda, můj synku….“, zavřela oči a usnula.
Eren chvíli sledoval jak pravidelně oddechuje, potom vyšel z domu na terasu a sedl si na jediný schod před dveřmi. Potřeboval si urovnat myšlenky. Pocity v něm vířily ve zběsilé směsici strachu z matčiny smrti, štěstí z její přítomnosti a naděje, že s ním zůstane.
Vzpomínal na otce a bratra a do očí se mu draly slzy. Přistihl se, jak si je roztírá po tváři. Opřel se o dveře, zavřel oči a jen tak seděl, nasávajíc vůně přicházející z políček okolo domů.
Komentáře
Přehled komentářů
to Tara
(Kira, 27. 12. 201015:19)
děkuju moc, ono už je to taky starší, ale bavilo mě to, i když sem ještě nebyla tak vypsaná ^^ pro moji novější tvorbu prosím navštiv www.shin-yukiyuki.estranky.cz, ale budu ráda, když s mou "knihou" vydržíš i nadále ^^
Zatial to vyzerá zaujímavo, teším sa ako to bude pokračovať.:) Píšeš véľmi pekne a aj keď je ešte čo dolaďovať som si istá, že ty to privedieš k dokonalosti. Prejem veľa štastia a chuti k novým výtvorom.:)
to Tara
(Kira, 27. 12. 2010 15:19)