*Veškerá havěť Gandenského lesa
Bylo odpoledne. Eren už dlouhou dobu pokračoval v cestě, když znovu uslyšel ty zvuky. Rozhlédl se. Zdálo se, že přicházejí z jihu. Chvíli šel tím směrem, ale nikde neviděl nic, co by je mohlo vydávat. Posadil se pod starý strom, uvolnil se a snažil se přijít na zvíře, které by mohlo být zdrojem toho štěkotu. Najednou měl pocit jako by ho někdo sledoval. Otevřel oči a vykřikl. Před ním stál obrovský pes. Tedy ne úplně pes. Měl pět ocasů a bílou srst. Eren nechápal, kde se tam to zvíře vzalo, ale zdálo se, že patří k tomu stromu, pod kterým seděl.
Ještě chvíli jen ohromeně sledoval tu bytost, než ho napadlo, že by se mohl pokusit utéct. Ale jak? Pomalu se zvedl a pokusil se psa obejít, ale ten zavrčel, čímž chlapce pokryl lepivými slinami a páchnoucím dechem.
Erenovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Ustoupil zpět ke stromu a pěti skoky ho oběhl. Pak už jen uháněl lesem co nejdál od stromu.
Už před nějakou dobou unikl té potvoře a šel lesem dál, přesto se mu zdálo, že stále stojí na místě. Zkusil si zapamatovat si jednu rostlinu, kolem které prošel - byla modrá, výrazná v prostředí, kde rostla –, avšak vždy po pár krocích ji uviděl znovu, přitom nikde okolo druhá nerostla. Chodil v kruzích.
Až k večeru se konečně vymotal z toho neměnícího se místa. Nebo si to alespoň myslel. Znovu se vydal na jih. Ale po několika metrech cesty byl tak unavený, že na místě usnul.
Když se druhý den probral, uvědomil si, že leží pod tím starým stromem, kde spatřil pětiocasého psa. Celý rozbolavělý se posadil. Sykl bolestí, když se pokusil pohnout levou rukou. Na předloktí měl tři poměrně hluboké krvácející rány. Možná z toho jak vyčerpáním sesunul k zemi. Urval si kus košile a jen tak provizorně si to zavázal.
Za pár minut už byl na cestě. Doufal, že se zase někde nezadrhne. Směřoval dál k jihu a cestou jedl, co se dalo, přesto mu stále kručelo v břiše. Snad tam budou mít dost jídla., pomyslel si po jednom zvláště dlouhém protestu jeho žaludku, proti nedostatku potravy.
I sám Eren už se cítil slabý a ubývalo mu vůle pokračovat v cestě, přesto se stále nevzdával. Vedla ho neodbytná touha zjistit, oč tu jde.
Po několika hodinách, které mu připadaly snad jako celý týden, před uviděl sebou zvláštní seskupení stromů, ale od toho místa ho dělila hluboká rokle. Rokle plná srn. Pousmál se při pomyšlení na maso.
Opatrně sešel ze svahu, aby nevyplašil stádo. Srny si ho nevšímaly. Nepovažovalo ho za nebezpečného. Proplížil se okolo pasoucí se zvěře a snažil se vyšplhat nahoru, odkud by měl lepší výhled na jednu menší srnu. Mohl by ji odtud střelit.
V půlce svahu se mu smekla ruka a on sjel dolů, přímo doprostřed rokle, doprostřed stáda. Vylekané srny se rozutekly na všechny strany. Eren měl štěstí, že ho nepodupaly, přesto zaklel. Mohl mít jídlo!
Na čtvrtý pokus se mu podařilo vylézt. Stanul přímo před těmi podivnými stromy rostoucími tak blízko sebe. Opatrně jimi prošel a strnul. Před ním se rozprostírala velká planina doslova přeplněná vlky. Trhl sebou, když se mu jedna bílá vlčice otřela o nohu.
„Vítej, pane Erene. Jsem Daru. Velím této smečce.“
Eren se uklonil ještě víc v šoku. Jak to, že ten vlk mluví? „Co se to děje, Daru? Ta básnička…. Co tu vlastně dělám?“
Daru vyštěkla smíchy. „Ještě jsi na to nepřišel? Jsi pán vlků, náš panovník, Erene. Ale dost otázek, musíš se najíst.“, prohlásila, když si pohledem změřila jeho postavu. Za několik dní poměrně dost zhubl. Košile na něm visela celá špinavá a roztrhaná. „A vykoupat.“, dodala.
Eren přikývl. Potřeboval se najíst. Posadil se vedle vlčice k ohni a s vděčným úsměvem přijal misku polévky. Chvíli se rozhlížel.
„Je…. tu nějaký člověk?“, zeptal se mezi sousty.
Po tváři vlčice přeletěl úsměv. „Narget…. Elfka, paní vlků a podle věštby tvá spolupanovnice. Támhle je Hoxev…. Můj syn.“, kývla hlavou směrem k menšímu šedému vlčeti, „Ukáže ti, kde budeš spát.“
V tu chvíli zpoza stromů vyšla mladá elfská dívka oblečená ve splývavých, hedvábně bílých šatech, tvořících kontrast s dlouhými uhlově černými vlasy. V ruce držela košík bylinek. Věnovala chlapci zářivý úsměv s trochou skryté vypočítavosti, ale té si Eren nevšiml. Byla to ona. Narget.